Odpuštění (puštění)
Už jen to si připustit, že je co odpouštět / pouštět je těžký fakt. Že se nám třeba něco nepovedlo, nebo nás třeba někdo zranil, využil nebo naopak my jsme byli ti, kteří neuměli situaci vyřešit, tak jak bychom si přáli. Ať už je to v jakémkoliv aspektu našeho života. Nejjednodušší a nejvíce praktikovaný způsob je mávnout rukou, zapomenout a jít dál, a zkoušíme to znova a jinde, vždyť možností je konec konců spoustu. A ještě většinou s myšlenkou, moje chyba to nebyla, to on nebo ona.
Všechny situace, vztahy, lidi v životě, které potkáme, ať chcete nebo ne jsou tady proto, aby nám něco ukázaly a naučily nás hlavně něco sami o sobě. Mávnout rukou a jít jen dál, je to nejhorší co můžeme udělat, protože tím se nám daná lekce vrátí úplně stejně, jen z jiné strany.
Představte si to jako zrcadlo. Taky když se nám něco nelíbí, nemůžeme zrcadlo jen rozbít a koupit si nové. Ukazuje to přesně NÁS, takoví jací jsme. A i to nové zrcadlo ukáže úplně to stejné!
Nejprve si musíme uvědomit, co se nám v tom zrcadle nelíbí či líbí a začít pracovat na tom abychom to změnili. Někdy , spíše velice často, nám to, co se nám na sobě nelíbí ukážou ostatní! Zda vám tedy něco na někom skutečně hodně vadí až vytáčí, tak se zamyslete, zda vám jen nezrcadlí něco ve vás, co jste si ještě nestačili zpracovat a odpustit! A naopak když se nám něco na někom hodně líbí, tak tyhle vlastnosti máme v sobě, jen je nevidíme, z důvodu malého sebevědomí nebo nepoznání sami sebe!
Bohužel život není jako škola, tam nás napřed něco učili a pak zkoušeli, život to dělá obráceně. Napřed zkouší a pak je to jen na nás, zda se naučíme. Nikdo nám nebude dávat známky, za to jak jsme se to krásně naučili nebo ne. Vše bude záležet je na našem úhlu pohledu, vnímání a upřímnosti k sobě. Co si budeme povídat, žít v pravdě je sakra těžké.